První dojmy Romana Štětiny ze Staedelschule Frankfurt

Staedelschule funguje ve dvou budovách, první z nich se nachází takřka v centru města na nábřeží a sousedí se Staedel muzeem. Druhá budova, je naopak téměř na okraji Frankfurtu v industriální zóně a připomíná třeba pražskou Kolbenku (i tím, že v budově sídlí další subjekty, jako například stavební firma apod.).

Veškeré fungování v obou budovách školy je podřízeno myšlence, že každý student má dostat svůj prostor, který bude mít kdykoliv k dispozici pro svou práci. Je to tedy především velké množství ateliérů, které člověk vidí, když do školy poprvé vkročí. Každého nově příchozího studenta tedy zajímá, kde budete ten jeho ateliér. Všechny třídy* mají zpravidla ateliéry jak na hlavní budově, tak v budově na periferii. Každá lokace má svoje plusy a mínusy. Co se týče mě, získal jsem ateliér v budově mimo centrum, kde se člověk podle mého může lépe soustředit na práci. Na hlavní budovu ale jezdím zatím denně – na kole je to vlastně hezká projížďka podél mohanského nábřeží a člověk je tam do 25 minut.

A teď jedna podstatná věc!  Jakmile se s profesorem a dalšími studenty dohodnete na ateliéru pro Vás, dostanete klíč, vyzvednete si čipovou kartu a ateliér je Váš (tedy Váš a případně dalších studentů, se kterými ho sdílíte – záleží na velikosti). Přístup do školy a tudíž i do ateliéru je non-stop (jen o prázdninách je škola otevřená tuším do 18:00). I díky tomu škola dost žije ve dne i v noci a všech zhruba 150 studentů se velmi rychle pozná (třeba díky společným večeřím, které se dějí alespoň 1 x do týdne). Některé třídy vlastní vedle ateliérů také „classroom“, tedy vetší místnost, ve které se mohou sejít, když jsou ateliérové schůzky. Třída Judith Hopf, ve které nyní jsem ale žádnou classroom nemá a Judith navštěvuje studenty přímo v jejich ateliérech, stejně tak to dělají i další návštěvy, se kterými si dohodnete studio visit.

http://www.staedelschule.de/




Vedle ateliérů se na hlavní budově nachází knihovna, grafická dílna, tiskárna, plotter dílna, zvukové studio, fotolaboratoř, počítačová učebna, truhlárna, na vedlejší budově pak velká dílna a project space, což je velká hala, kterou si člověk může zamluvit na speciální projekty. Obecně se tady studentům dost důvěřuje, takže do spousty těchto míst má člověk přístup bez dozoru. V každém případě je někdo z povolaných vždy v dosahu a ochotný pomoct (alespoň zatím to tak bylo).

Teoretickou výuku tady vede Isabelle Graw. Jsou to v podstatě semináře zaměřené na jedno téma, které se během semestru prohlubuje. Tento semestr je to poněkud zaprášená ale nikoliv nezajímavá kapitola – Marcel Duchamp. Dějiny umění jak je známe my (chronologicky od prehistorie po současnost) se tady nevyučují – stejně tak zde nemají státnice z dějin umění. Ty jsou pravděpodobně nutné pouze pro studenty kurátorských studií, které Staedelschule také přijímá.

Absence pevně daného scénáře teoretické výuky je kompenzována velkým množstvím přednášek, seminářů a workshopů s umělci, kurátory a teoretiky ze všech koutů světa. Hned první týden začal v Portiku, což je galerie, která ke škole patří, workshop s brazilskými umělci, kteří v Portiku právě vystavují (http://www.portikus.de/). Tématem workshopu je Manifest kanibalismu ( The Manifesto Antropófago) brazilského básníka Oswalda de Andrade z roku 1928.

















Zásadním místem ve škole je menza na hlavní budově a kantýna v druhé budově. Na chodu menzy se částečně podílí studenti, o kantýnu se starají pouze studenti. Vaří tu skvěle a za 3 -  5 Euro tu člověk dostane skvělý oběd.  Obecně se škola snaží studenty zaměstnávat co nejvíc to jde. Ať už se jedná o administrativní práci, půjčování techniky, pomoc v kuchyni nebo úklid zahrady. 

Jo a v pondělí se tady zvolil rektorem kurátora z UC Berkeley Art Museum Philippe Pirottea (jen zdůrazňuji: nikoho ze stávajících zaměstnanců školy).

Hodně pozdravů do Prahy!

Roman

* to, čemu na AVU říkáme ateliér Tomáše Vaňka by se tady jmenovalo třída Tomáše Vaňka.