Mikroklima
Je to už čtvrt století, co česká výtvarná scéna zavrhla koncept národního umělce a nahradila ho konceptem umělce profesionála. Této společenské změně se nevyhnula ani Akademie výtvarných umění, která na ní reagovala založením prvního Intermediálního ateliéru v polovině devadesátých let.
Vznik intermediálního studia vnesl do českého prostředí fenomén post-studiové praxe. Ta je na jedné straně definována nepravidelnou pracovní dobou, participativní spoluprací a mediální různorodostí a na straně druhé zahrnuje nejrůznější lidské aktivity jako je lenost nebo prokrastinace.
Všechny tyto činnosti vytváří zcela nové nároky na prostory, které ateliéry zdědily po umělcích konce 19. století a poloviny minulého století. Studia dříve určená k dlouhodobé a soustavné práci dnes zejí prázdnotou. Nejčastěji slouží jako místo setkání a diskuze, jako sklad či prostor k realizaci uměleckého díla. I slovo dílo zde působí nepatřičně. Spíše se mluví o realizaci specifických projektů nebo nejrůznějších akcí.
Vědomi si těchto aspektů, rozhodla se část ateliéru Intermédií 3 proměnit svůj pracovní prostor tak, aby mnohem lépe odpovídal požadavkům právě post-studiové praxe. K dosažení cíle využili vědeckých poznatků z oblasti managmentu nebo kosmických výzkumů, zahrnuli osobní zkušenosti z výrobního průmyslu nebo se inspirovali technikami vzniklých v tradici kognitivně - behaviourální psychologie či New Age hnutí.
Individuální prostor pro tvorbu byl potlačen a změna interiéru si klade za cíl uspokojit všeobecné potřeby, aby se na základě správného naladění, tedy ideálního mikroklimatu, mohl každý soustředit na svou aktivitu v rámci studia umění a překonat tak problematické důsledky post-studiové praxe.
Díky nadcházejícím klauzurám budou moci zhodnotit zda-li ve svém snažení uspěli.
David Bůžek, Tereza Darmovzalová, Václav Doubek, Filip Hauer, Tomáš Kajánek, Jiří Skála a Petra Skořepová
